Kvalitní shromaždiště, bezproblémová IT centra, relativně pěkné tratě,  ale také celá řada zbytečných „drobností” kazících celkový dojem. Tak lze ve stručnosti popsat první dvě vysočinská mistrovství, která pro nás připravili žďárští pořadatelé o první dubnové sobotě. 

Pořádat závod by pro každého správného organizátora měla být hlavně výzva a čest. Pořádat mistrovství (byť„jen” oblastní) by pak mělo být výzvou dvojnásobnou, o pořádání dvou mistrovství v jednom dnu už ani nemluvě. Při pohledu na webové stránky 2. a 3. Ligy Vysočiny jsem nejednou zapochyboval, zda jsem se nevrátil v čase o pár let zpět nebo omylem nenavštívil web nějakého oddílového tréninku.
 
Informovanost rozhodně neodpovídala významu obou akcí. Startovky a pokyny jsem ještě v pátek ráno hledal marně, objevily se až kolem desáté hodiny dopolední. Divil jsem se však už dříve. Zajímaly mě totiž parametry tratí. Po kliknutí na příslušný odkaz na mě ale místo obvyklých čtyř sloupečků šibalsky mrkaly pouze tři. Závod, při kterém pořadatelé neuvedli převýšení, jsem už dost dlouho neběžel. Při mistrovském závodě mě pak tento nedostatek snad ani dosud nepotkal. Z vlastní zkušenosti však vím, že vypočítat převýšení není úkolem těžkým ani časově náročným.
 

MISTROVSTVÍ VYSOČINY NA KRÁTKÉ TRATI

 
V Hamrech nad Sázavou nás čekalo opravdu velmi příjemné shromaždiště v místním kulturním domě. Méně optimisticky však znělo souvětí z pokynů: V prostoru probíhá těžba, jsou stavěny a rušeny oplocenky a porosty zestárly o 5 let. Když  vyšlo najevo, že letošní vysočinské klání o nejlepšího "middlaře" proběhne na čtyři roky staré mapě (navíc na pro middle netypické patnáctce!), začaly ve mně bublat pochybnosti. Bude to regulérní závod? Budou mít všichni stejné podmínky? Nebude rozhodovat náhoda? Nezřídka se přece stává, že něž tiskárna vyplivne zbrusu novou mapu, je to mapa již zastaralá. Co teprve po tolika letech? Zmíněné souvětí z pokynů živilo mé pochyby opravdu vydatně. V reálu to naštěstí nakonec tak horké nebylo. Nicméně změny nebyly zakresleny ani na přímých postupech! Aniž bych měl jakékoliv ambice na umístění, volám: Bylo to oblastní mistrovství, ze kterého se postupuje na mistrovství celorepublikové! Dnes se přece běžel druhý nejvýznamnější závod  letošní vysočinské sezóny! Zlobte se, nazývejte mě hnidopichem, ale výše zmíněné nedostatky tento závod degradovaly, zařadily jej do řady obyčejných průměrných oblasťáků.
 
Škoda, přeškoda! Pořadatelé totiž měli dobře rozdané karty – stačilo jen odhodit plevy, a zdůraznit tak sílu trumfů. Tím nejsilnějším byly povedené tratě. Stavitel správně naplnil definici krátké tratě. Střídaly se směry i délky postupů, měnila se náročnost dohledávek, občas se objevila volba a závodník se musel plně koncentrovat po celou trať, jinak ztrácel cenné vteřinky. Když ke kvalitě stavby přidáme krásné počasí, pěkný terén s pozůstatky zimy, rychlé vyčítání a již zmiňované zázemí, mohlo to být důstojné a povedené mistrovství...
 

MISTROVSTVÍ VYSOČINY VE SPRINTU

Odpoledne nás pořadatelé z PZR pozvali do útrob útulné sokolovny přímo ve Žďáru nad Sázavou. Souboje o nejlepší sprintery jednotlivých kategorií se odehrály na mapě Přednádraží. Poté, co jsem si prohlédl tuto mapu v online archivu ČSOB, jsem naznal, že to bude celkem nuda a že stavitel těžko obstojí v úkolu popasovat se s definicí OB sprintu, ve kterém by prim měly hrát obtížné postupy. V prvním odhadu jsem se mýlil, ve druhém nikoliv. Líbila se mi už myšlenka dvou startů. Delší kategorie zahajovaly svých„-náct” minut divácké slávy za frekventovanou silnicí. Tam nás čekalo prvních šest kontrol a díky za ně, protože zde byla aspoň nějaká volba postupů, byť se o nic zásadního nejednalo. Po tomto balíku kontrol jsme se pod policejním dohledem přesunuli do zbývajících zhruba dvou třetin závodu. Tam mě zarazily dva momenty. Nejprve jsem se podivil, že kontrolu s pořadovým číslem 13 razím v lesíku, ačkoliv je kreslená ve žlutém. To se dá však označit jako prkotina, alespoň v porovnání s kontrolou osmnáctou. Osmnáctka byla jediná kontrola, na kterou jsem si přečetl popisek. Ten hlásal severní roh. Trochu jsem váhal - nátisk tratě nebyl zrovna přesný. Ale severní roh je severní roh - není co řešit, panelák obíhám zleva. Ale ouha! Kontrola nikde, tušené se stává reálným - pořadatelé postavili kontrolu na roh jižní! Následuje obíhání bloku, a tím i značná časová ztráta. Informace se roznáší a později startující získávají jistou výhodu. Při pohledu do mezičasů je jasné, že jsem nebyl sám, kdo se„nechal nachytat”. O této kontrole jsem již dost diskutoval přímo po závodě, takže teď  už jen stručně:

1. Umístění kontroly jednoznačně neodpovídalo popisu.

2. Kdyby pořadatel umístil kontrolu na hustníček u onoho jižního rohu budovy, bylo by vše jednoznačné. 

3. Umístěním kontroly opravdu na severní roh budovy by vznikla aspoň teoretická volba postupu.

4. Nechápu, jak mohlo přes hlavního rozhodčího projít to, že část závodníků běžela se správně natištěnou (vylícovanou) tratí a část s posunutou. Kdybych měl správně natištěnou trať, do popisů se ani nekoukám a běžím na jižní roh.

5. Na sprint je to tak fatální chyba, že být to celorepublikový závod, byl by zrušen nebo alespoň předčasně ukončen na předchozí kontrole. Mít o třicet kilo míň jako kdysi, byl bych jistě aspoň o třicet míst výše a to by už za protest stálo.

6. Ve výsledcích chybí protokol, takže ani nevím, zda někdo protest podal, jak byl případně řešen, nebo zda aspoň pořadatelé chybu přiznali a omluvili se...  

výsledky mezičasy  mapa  postupy

 


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Hledej...

Lajkovník

140 datlů

Moje klávesnice má na svědomí také...