2010

Překrásné počasí, pohodlné zázemí, poctivá organizace, pokulhávající mapa a průměrné tratě. To byly hlavní atributy již 14. klání orientačních běžců v letošní Lize Vysočiny, které se událo v těsné blízkosti Žďáru nad Sázavou. Podívejme se nyní na oněch 5P podrobněji. O prvním z nich jistě netřeba diskutovat. Takové počasí mohli Žďárákům pořadatelé závodů z počátku září závidět. Rovněž osvědčené zázemí v místní střední škole nemělo vady na kráse. Naštěstí jej tentokrát nebylo nutné příliš využívat, a tak nemálo závodníků využilo tamního trávníku k jednomu z posledních pikniků letošního roku. Ani za organizaci tohoto zdařilého podniku se PZR stydět nemusí. Snad jen web (dá-li se to tak vůbec nazvat) závodu bude příště podobnější jednadvacátému století. Jinak však nenalézám ani kaňku - teplý čaj v cíli, rychlé vyčítání, občerstvovačka, která nám...

Pro někoho vrchol sezóny, pro jiného závod hodný zániku - to je Mistrovství ČR na klasické trati. Letošní hon za tituly připravili pořadatelé z OK Jihlava nedaleko Kostelce u Jihlavy. Zatímco (nejen) tamní uzeniny si poslední dobou nedopřávám, kostelecký les jsem si ujít nenechal. Vzhledem k tomu, že na prvních dvě stě makáčů v rankingu koukám z (ani nevím jak moc) propastné vzdálenosti a do rakváčů ještě (naštěstí?) nějaký rok zbývá, musel jsem vzít zavděk nedělní tréninkovou tratí T6.   

 

 

 

Devátý ročník největších slovinských závodů nalezl své centrum v kempu Menina nedaleko městečka Nazarje. Největším lákadlem letošního OrienteerringOnline.cupu byla možnost zaběhat si na Velké planině. Než jsme se však vyšplhali nad metu patnácti set metrů nad mořem a okusili jedinečné závodění mezi krávami a chaloupkami se svéráznou architekturou, nepohrdli jsme ani předkrmem, který se podával o tisíc výškových metrů níže v relativně jednodušším terénu. Nicméně ani tam to rozhodně nebylo zadarmo.

I letos nám Liga Vysočiny nabídla místní specialitku - závod v middlu na mapě v měřítku 1:15 000. Tentokrát se jednalo o první podzimní závod pořádaný Jiskrou Havlíčkův Brod. Kulisy komorního představení se zpočátku zdály zdařilé - předání pokynů a plánku do každého auta při bezplatném parkování, zázemí v budově či umoudřující se počasí. Dobrá byla i myšlenka nabídnout dvě cesty na start (delší kolem cíle). Stálo by ovšem za to zdůraznit, že nebyl použit systém dvou různých startů, jak jsem se (a ne sám) zpočátku domníval. Volba padla na kratší cestu na start a představení mohlo začít.

Nemám rád typické brněnské a zlínské terény, vyhýbám se jim, dosud jsem v nich běžel méně než deset závodů, a i proto se mi v nich nedaří. Zhruba s těmito myšlenkami jsem odjížděl na Zlínský o-víkend, přesněji na jeho lesní část. Přesto (nebo právě proto?) jsem si výlet do kraje, v němž se před šesti dekádami začala psát historie českého orientačního běhu, nenechal ujít. Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ostatně podobně jako před léty na zlínské Všemině. Obdobné bylo i centrum závodu - vše podstatné se odehrávalo na louce.

Hledej...

Lajkovník

140 datlů

Moje klávesnice má na svědomí také...