Na seminář trenérů a rozhodčích jsme se s oddílovým kolegou Martinem Klusáčkem vypravili z jediného prostého důvodu – prodloužení licence rozhodčích. Kdyby řídnoucí klub TaTaRáků náhodou ještě někdy přeci jen dostal pošetilý nápad uspořádat něco víc než „pouze“ oblastní závod, hlavu pomazanou vyšším eRRR zkrátka potřebuje. Svaz totiž sází na pohádkové: Kdo nemá eRRR, tak je amatér. Něco na tom je. Má to však i svá ale. A udržet si rozhodcovskou licenci je holt oproti jejímu novému získání podstatně jednodušší. Stačí si jet jednou za tři roky udělat čárku na seminář. 

Kdo nemá eRRR,tak je amatér?

Původní plán se držel známého najedeného vlka a celé kozy – vyrazíme jen na otočku v sobotu. Jenže do Šternberka cesta dlouhá a Martinovi brzké vstávání nedělá dobře. Navíc přednáška o novém OB softwaru byla přesunuta právě na páteční osmou. A já byl na program celkem zvědav. Tak jsme si řekli, že tam tu jednu noc zůstaneme.  

Bez inspirativních řečníků nás čekají jen festivaly promarněného času

A co jsem na semináři získal? Pár kuloárních informací, náhled pod pokličku nového OB softwaru, chutné jídlo. A to je tak asi všechno. Seminář rozhodně neposílil mé znalosti potřebné pro vykonávání funkce hlavního rozhodčího. Celé akci prostě chyběly opravdové inspirativní autority. Nebo se přesunuly do trenérské sekce. Možná to šlo vyřešit tak, že se přihlásím na rozhodčí, ale moudra budu nasávat u trenérů. Tento postup chytré Horákyně se už letos na semináři objevil. Já ale pořád naivně (?) čekal, že se v sekci rozhodčích přece jen něčemu přiučím...Když si vzpomenu na své rozhodcovské začátky na přelomu milénia, tak vidím skvělé přednášky Libora Zřídkaveselého, které později vystřídaly ještě vytříbenější prezentace Radka Novotného.

Ale možná je to tím, že tenkrát jsem se jako prázdná studna rychle plnil vodou nového know-how. Teď jí mám skoro po okraj a už je o dost těžší nachytat chybějící kapky. Jasně. Rozhodčí, stavitelé a trenéři se mají vzdělávat. O tom žádná. Jde jen o to, že pokud se seminářový víkend nemá proměnit ve festival promarněného času, je třeba sehnat opravdu kvalitní řečníky. Jinak se tam bude jezdit fakt jen kvůli potřebné čárce. A to je škoda, ne?

Nejpřínosnější věcí za celých 24 hodin mimo domovinu se tak stal rozhovor s Martinem cestou do Šternberka. A jako kdyby skutečně neexistovaly náhody. Martin mi totiž mimo jiné vyprávěl o tom, jak se to má, když se amatérismus měří prizmatem profesionality. Ve fabrice vydávají časopis. Kvalita článků kolísá. Nikdo z přispěvovatelů ale není novinář. Jeden mladík však vystoupil s přísnou kritikou textů. Výsledek? Redakční rada se rozhodla, že bude i nadále opravovat výhradně pravopisné chyby a po konzultaci s autorem jen opravdu zcela zásadní stylistické nedostatky. Důvod? Jediným kritériem, kterým se dá výkon v amatérském prostředí poměřovat, je vnitřní vědomí toho, že jsem jako tvůrce udělal to nejlepší, co dokážu. Pokud se mé výtvory někomu nelíbí. Nemusí se jim věnovat. Nebo je může udělat lépe místo mě.

Je revize staré mapy za pár šupů opravdu kvalitnější než zbrusu nové dílo za čtvrt mega?

A jsme u toho. Nikdo z přednášejících na semináři není profesionálním řečníkem. Všichni jsou odborníky v nějaké sféře, ale tou není prezentování. Aspoň doufám. Bez urážky. Pokud tedy všichni dali do přípravy svého vystoupení to nejlepší, co mohli, je v tomto ohledu vše v pořádku. Vlastně jim za to patří poděkování. Obětovali svůj volný čas. Fajn. Nenašel se nikdo lepší – nedá se nic dělat. Tak tedy aspoň pár střípků z programu:

  • Nový OB software QuickEvent má slibně nakročeno. Zaujala mě grafická simulace rozložení startu s možností editace či zobrazení kategorií se stejnou první kontrolou – byť to už pár let podle pravidel nevadí.
  • Honza Netuka poukázal na to, že dva cíle jsou z hlediska organizace jednodušší než dva starty. Účel přitom může být stejný.
  • Honza Fiala považuje SI čipy řady 6 za problematické a nedoporučuje běhat s nimi celostátní závody.
  • Jsme poctiví blbci? Asi jo. Dali jsme čtvrt milionu za zmapování Kobylí hlavy pro letošní áčka. Výsledek? Podle hodnotitelů úplně nejhorší mapa celé top sezóny. Kotlářka prý opakovaně dělá „nové“ mapy tak, že vyplázne pár Smetanů za revizi (!) starých podkladů. Z dob před ortofotem, laserscanem... A hodnotitelům se mapa páčila! No, takže příště máme raději škudlit na startovné, dresy či overaly pro naše členy? Nebojte. Radši zůstaneme poctivými blbci.

Možná je mé hodnocení semináře příliš příkré. Něco je však zkrátka špatně. Asi budu muset v některé z příštích dekád po jednom slavném Frantíkovi přepsat jeho Rozpravu o metodě...


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Hledej...

Lajkovník

140 datlů

Moje klávesnice má na svědomí také...