Loňské nemoci mi dost vzaly. Sílu, závody či kus zahradničení. Na druhou stranu mi ale taky mnohé přinesly. Kromě nadbytečných kil šlo o věci, které mě posunuly dál. Hlavně jsem dostal moře času na přemýšlení a prostor pro osobní růst. Jak pracovní, tak, doufám, že i obecně lidský. 

No a při četbě všemožných mouder o tom, jak být lepší, jsem zhusta narážel na doporučení vytroubit do světa své plány, cíle, vize. Nejedná se o klasická předsevzetí. Spíše bych mluvil o přáních, na jejichž realizaci mám chuť makat. Na seznam TO DO 2016 jsem si naskečnoutil cíle, jejichž dosažení nepatří k těm nejsnadnějším, ale zároveň nejsou ze sféry sci-fi. Vlastně mám těch seznamů víc. Všanc dávám ten orienťácký.

5 OB cílů 2016 

Mé OB cíle 2016

1. Stát se DOcentem aneb m < 100

Miluji orienťák ze spousty důvodů. Fascinuje mě třeba to, že vyběhané chrty může v lese vyškolit takový metráček. Na dráze bych to zapíchl po pár minutách. V okamžiku, kdy bych byl o kolo zpět. V lese mám šanci. A ta roste, když co nejvíc tratě vede lesem, který dlouho neroste. Tedy v hustnících.

Častokrát se mi stává, že v zeleném docvaknu Janka Rychlonohého. V hustníkovém infernu poslušně cupitá za mnou. Jakmile se les otevře, jenom sleduji jeho rychle se vzdalující záda. O pár kontrol později ho v zeleném zase naberu. A dál už to znáte.

Vždycky tomu tak nebylo. Ale o té doby, co pracuji, si připadám jako v jiném stavu. Těhotný pobíhám po lese tedy už dvanáctým rokem a s nostalgií vzpomínám na dobu, kdy má hmotnost byla dvojciferná a začínala osmičkou.

No, budu realista. Osmička se už nevrátí. Ale vlézt se do metrického centu bych s pořádnou dávkou trpělivosti, poctivosti a přísnosti snad mohl. Takže. Kdysi jsem se rozhodl, že se nevydám na další akademickou dráhu. Teď dávám na vědomost, že se chci stát docentem alespoň hmotnostním!

2. 100 hodin pohybu 

V kilech do stovky. V pohybu nad stovku. O souvislosti jistě netřeba psáti. Schválně uvádím pohybu, nikoliv běhu. Schválně udávám výkon v hodinách, nikoliv v kilometrech. Ne, že bych tak chtěl jít s dobou, která už dávno přesedlala na hodinové sčoty. Má v tom prsty něco jiného.

No prsty. Spíš asi celé tělo. Tu a tam totiž po více než 27 minut okukuji kočičku jménem Jillian Michaels a snažím se do propoceného trika plnit její rozkazy. Jo, jo. Když jsem to viděl před dvěma roky poprvé cvičit manželku, taky jsem se tomu smál. V rámci hecu jsem to zkusil a ejhle! Ono to funguje.

Netvrdím, že to přináší zázraky. Ale když si dvakrát třikrát v týdnu s Jill zahopsáte, rozhodně se pak při závodě cítíte lépe než po jednom hodinovém klusu. O nicnedělání ani nemluvě. Doma prostě neprší, není moc zima, ani moc horko, nerostou kopřivy. Jediným vaším domácím nepřítelem jste vy sami.

No a když si džámpink džeky a spol. zkusíte, bude jasné, že převést tu skoro půlhodinovou lopotu do řeči kilometrů prostě nejde.  

3. 20 OB let – to chce oslavu!

Na podzim uplynou už dvě dekády od mého prvního bloudění s mapou a buzolou. Více než dvě hodiny v lese Čertovina. Ani ne polovina kontrol v papírové průkazce. Nelichotivá bilance. Ale vydržel jsem. A jsem za to rád.

No a tak si už nějakou tu dobu říkám, že nejlepší oslavou by mohlo být obnovení O-HROT cupu. Jenže zatím každý ročník proběhl na nové mapě. Hmmm, tak tohle fakt neslibuji. Mapování mě baví. Nesnáším ale chystání podkladů. No a volný čas už i tak krájím mezi dost strávníků.

Tenhle cíl bude tedy snad ještě obtížnější než má docentura...

4. 20 OB závodů

Nikdy jsem nepatřil mezi rankoholiky či jiné vymetače co největšího množství závodů. Většinou se cifra odběhaných etap v jednom kalendářním roce zastavila někde poblíž tří desítek. Poslední dobou je to horší. Třeba vloni mě série nemocí, letní výlet za norským sněhem či nebezpečí požáru dovolilo postavit se na start jen osmkrát.

Takže to, co většině orienťáků připadá jako samozřejmost, bude s trojicí blinkacích a věčně chorých dětí, nevytuněnou zahradou a všude číhajícími kulturně-společenskými lákadly dost těžké. Nicméně jdu do toho! Nechť je moje sbírka závodních OBmalovánek na konci roku o dvacet kousků bohatší.

5. 2 OB trenály

V orienťáckých začátcích jsem pomocnou ruku v podobě mapových tréninků nedostal. Musel jsem se prostě vyzávodit. Aby na tom byli ostatní lépe, v okamžiku, kdy jsem si jakž tak začal být jistý mapou, pustil jsem se do chystání mapových tréninků či tréninkových závodů pro ostatní. Generační proluka a vlna stěhování TaTaRáků z Třebíče však způsobila, že nakonec nebylo pro koho trenály chystat.

Už pár roků se snaží o tréninkovou renesanci pro nový OB potěr Mára Prášil. Tak proč mu aspoň dvakrát nepíchnout a mládežníkům nabídnout neoběhané O-HROT terény?

 

Tak to bychom měli. Cíle jsou vrženy. Za rok s tímto seznamem zúčtuji. A co vaše OB plány? Vytroubíte také nějaké do světa, nebo budete labuť?


Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Hledej...

Lajkovník

140 datlů

Moje klávesnice má na svědomí také...